Sedm ran egyptských ...

Po mrazech, roztočích, padlí, plísni, vodě a vosách tu máme další "ránu", tentokrát v podobě slunce, které ničí zrající i ještě zelené bobule révy.

Včera jsem utrhl ze střapce Lory doslova uvařené bobule. A to nekecám, na to že bych do nich mohl píchnou teploměr, tak na to jsem došel až pak. Hnědé bobule mě doslova hřály do ruky.

Je to něco jiného než např. u Originalu, kde se slunci vystavené ještě zelené bobule scvrkávájí a hnědnou. Některé odrůdy jsou holt na slunce moc háklivé. No a co s tím?

Do pytlíku proti vosám (u Originalu) jsem ze strany slunce pokusně vložil čtvrtku papíru, abych střapec zastínil. Keř Lory jsem de-facto zastímil celý bílou netkankou. Venku je šestatřicet ve stínu, a vichr si s révou pohrává aniž by nějak vzduch ochladil (dokonce převrací nádoby s rajčaty).

Révu se snažím vylamovat abych co nejvíce eliminoval vhodné podmínky pro tvorbu padlí a plísně, a nakonec ji musím zastiňovat aby ji nespálilo slunce. No a proč to všechno dělám? Pro tuto nádheru!!!

PS: Je sice horko, ale v žádném případě si na slunce nestěžuji i když mě to stojí hodně úsilí, je přece léto !!!

M.