Včera jsem se pokusil posekat přerostlé zelenisko ve vinohrádku, a kdyby sekačka měla ruce, tak mě doliská jak koňa. Šílené mokro přetrvává, přitom je smáčená jen horní vrstva půdy. Vytrhával jsem kukuřici a již v hloubce cca deset centimetrů se zemina drolí a jde z kořenů oklepat. Veškerá voda se tak stále drží mezi "nebem a zemí".
Přivezl jsem ze skleníků pásy tkané textilie, které bych chtěl položit na zem mezi řádky. Pásy jsou široké jeden metr a sto dlouhé, barva je bohužel bílá. Černé tam měli taktéž, ale ty nebyly k dispozici. Každopádně v jednom řádku vyzkouším, a pokud by se bílá neosvědčila a plevel ji nadvedával, tak je ještě možnost pod ní položit obyčejnou černou netkanku. Řádky mám široké 120 cm, takže na údržbu by zůstal dvaceticentimetrový pás pod hlavičkami, a ten by se dal namulčovat např. slámou.
Většina réví již vyzrálo, problém s tím má letošní letní výsadba a keře původem z Azerbajdžánu, pochválit musím bulharské odrůdy, které se jeví jako kvalitní držáky. Jedničkou letošního roku se stala odrůda Poslannik, která dala první panenskou úrodu. Střapce jsem zbavil asi poloviny bobulí, protože byly poškozeny tím nešťastným drafosáckým postřikem. Možná i proto ostatní narostly do luxusní velikosti, rovnající se velikosti švestek. Cukry jsem neměřil, ale jsou výborně sladké, křupavé, chuťově prostě paráda.
Na snímcích je vidět, jak voda poničila pěkné a zdravé střapce. Časový rozdíl mezi snímky je jeden měsíc. Jeden měsíc v mokrých sračkách potřebovala téměř zralá réva na to, aby byla chuťově dokonalá.
Co v takovýchto případech mohu dělat? Kulové Kefalín, kulové! Bobule popraskaly a následně se do nich pustila nějaká šedá hniloba. Vinařská hovada by to postříkala, aby to pak mohla dát pražákům vychlemtat, já to hodím na zem nebo na hnůj. Popraskání v tomto případě již nemá na svědomí přetrvávající mokro, ale nárazové množství vody, které spadlo v posledních dvou víkendech. Včera lilo zase několik hodin, příští týden to bude ještě větší průser. Než toto, tak to ať raději mrzne a je pokoj, v těchto mokrých sračkách réví stejně už nevyzraje.
Další odrůda, kterou jsem okoštoval je Polanka, kterou jsem si přivezl z polské Zawady. Na webu je deklarována jako náhodný semenáč, který vyrostl vedle Talismanu. Na první pohled je to Talisman jak vyšitý, rovněž v chuti nevidím rozdíl, měla by být ranější jak Talisman, ale není tomu úplně tak. Možná je to tím, že jsem keř přetížil. Zásadní rozdíl oproti Talismanu vidím v tom, že střapce téměř neobsahují sprchlé a špatně obylené malé bobule. Polance stále chybí cukry, ale jíst se celkem dá.
Situace s konzumací hroznů je letos taková, že většina hroznů co přinesu domů se vyhodí. Já se toho najím na zahradě přímo z keřů, doma se to už moc nejí. Je to podobná situace jako s melouny, kdy v mokrém hnusu a zimě to už ani moc nechutná. Sladkost taky žádná sláva, do poškozených bobulí se pouští okamžitě octomilky.
Samba je stálice, která odolává rozmarům počasí jako jedna z nejlepších. Na snímku je signální střapec, který měl být již dávno sněden, ale chyběla mu sladkost. Na posledním snímku střapců Polanky je zase vidět, jak bylo letos zcela zbytečné nasazovat na střapce síťky.
M.