(Ne)zrající réva (pokračování)

Uplynulý týden byl ve znamení krásného a slunečného počasí, bohužel ranní nízké teploty (8-10°C) přinesly mokro a podpořily šíření chorob. Přestože se teploty blížily ke třicítce, tak tvorba cukrů v hroznech nějak extra nepokročila, přesněji řečeno nevidím podstatný rozdíl. Nemám čas se zabývat měřením cukrů a velikosti bobulí (ani pětikorunu u sebe při focení nemám), ale většina odrůd je ve stavu, kdy povětšinou hořká slupka kazí celkový dojem. Letos sice voda úrodu neponičila přímo, ale silně se podepsala na kvalitě bobulí. Když pominu chuťové vlastnosti, tak nejvíce škody napáchala a stále páchá v podobě praskajících a hnijících bobulí.

Srovnání doby zrání raných a poloraných odrůd naprosto degradovalo ty skoré a vypadá to, že nejkvalitnější úroda bude na pozdních odrůdách, protože přibyvší masa vody něměla ještě možnost nacucat nezralé bobule.

Stále více se šíří padlí a je mu úplně jedno, zda se jedná o bobule, třapinu, listy nebo letorosty. To, že padlí již nenapadá zrající bobule není až tak úpln pravda, možná to bude tím že to neví. Minimálně na dvou odrůdách jsem toto pozoroval, jedna z nich je Lora.

Lora je držák a je to prozatím nejvděčnější odrůda mezi všemi mými. Tato je od domu a padlí bylo na těch na zahradě. Na dalších snímcích je padlí na Everestu a na zálistkových střapcích Sensacie.

Dále pár snímků odrůdy Sensacia, která splňuje mou představu o tom, jak by měl hrozen vypadat. Napytlíkoval jsem letos asi jen deset střapců různých odrůd u domu, jinak jsem se tím nezabýval, protože stejně se do pytlíků dostane hmyz, a i kdyby ne, tak to praská a hnije. Díky bohaté úrodě jsou ztráty sice velké, ale stejně se to vše nesní.

Na snímku vlevo je mucha v síťce, jejíž otvory jsou menší než ona sama. Na dalším pytlíku byla zase vykousaná díra jak padesátikoruna, to mají na svědomí nejspíše frfni. Sensacii namnožím přeroubováním na více hlav, tady u domu končí stejně tak jako Kišmiš, Everest i Dunav, zůstane jen Lora. Samozřejmě že odrůdy přenesu ve více exemplářích do vinohrádku.

Sedím v obýváku a hledím ven z okna na zrající Kišmiš lučistyj, jak se na něm pasou sršni, vosy, motýli a různé mouchy, a jak postupně hnije. Tato odrůda dozrává úplně debilně, na střapcích jsou totiž úplně zralé i úplně zelené bobule. Obíráme ho po jednotlivých bobulích jako maliny nebo borůvky.

S letošní úrodou musím být spokojen už jen ve srovnání s předešlými roky, kdy to bylo totální neštěstí. Většina odrůd se již ukázala a předvedla své schopnosti i průsery, takže se mohu zaměřit i na selekci. Jak jsem již avizoval, tak červený špagát bude znamenat "konec starých časů" a tyto odrůdy budou přeroubovány. Velká spokojenost je s vyzráváním réví, které je již nyní na velmi slušné úrovni.

Slunečný a teplý víkend přeji všem "stolařům" a jejich úrodě.

M.